Produkty       Košík

Romantika v kravíně? Ani ne…

12. 7. 2014, Kroměřížský deník, str. 8

Čtenářská reakce na reportáž Deníku: Romantika v kravíně? Ani ne…

POLEMIKA

Po přečtení článku „Rozloučení z kravína“ jsem byla mírně v rozpacích z toho, jak pohodově až „romanticky“ popisovala autorka život krav chovaných pro mléko.

Ze všech hospodářských zvířat jsou to pravděpodobně právě dojnice, které musejí „pracovat“ tím nejtvrdším způsobem. Dnes jsou krávy vyšlechtěné na extrémně vysokou produkci mléka, až 40 litrů denně.

Podle odborníků přitom energetická náročnost tvorby takovéhoto množství mléka odpovídá každodennímu absolvování maratónského běhu. Kráva zároveň většinou živí další tele ve svém těle. Aby mohlo zvíře pokrýt tak vysoké energetické nároky, musí přijímat mnohem více potravy, než je pro něj přirozené. Trávicí systém a metabolismus jsou přetíženy, zvířata jsou vyčerpaná, jsou neustále hladová (mají nedostatek energie) a zároveň přejedená (mají plný žaludek). Trpí pak bolestivými záněty vemene a metabolickými poruchami.

Aby se krávě tvořilo mléko, musí znovu a znovu rodit telata. Po porodu je tele krávě většinou odebráno v průběhu 24 – 48 hodin, což pro oba znamená utrpení, strádání a stres.

Kráva své první tele porodí asi ve dvou letech, od té doby následuje nepřetržitý sled březosti a laktace. Po své třetí až čtvrté laktaci je většina krav poslána na jatka. Přitom v přirozených podmínkách se tato zvířata běžně dožívají až dvaceti let.

A co telata? Přirozeně sají asi 6 měsíců. Když povyrostou, obvykle se přes den drží ve společnosti ostatních telat, v noci jsou s matkami. Ve velkochovech jsou však po odebrání od matky umístěna do tzv.individuálních kotců,kde trpí nedostatkem pohybu a jakéhokoli sociálního vyžití.

Býčci, kteří se narodí dojnicím čistě mléčných plemen, většinou nejsou považováni za vhodné pro chov na maso a jsou velmi brzo posláni na jatka. Tato mláďata jsou do určité míry „odpadem“ mlékárenského průmyslu.

Opravdu jsou krávy tak šťastné, když „dávají“ lidem mléko? Spousta z nás je degraduje na pouhé „stroje“ na mléko, hovoří o nich jako o kusech a přitom úplně zapomíná na to, že se jedná o cítící živé bytosti…

O autorovi: Zaslala: Kateřina Sapíková (ve sdružení NESEHNUTÍ se zabývá životními podmínkami hospodářských zvířat)