26.1.2004

Bezpečí pro čečenské uprchlíky

Stanový uprchlický tábor před ministerstvem vnitra, transparenty s nápisy Nevracejte uprchlíky do války – tak právě takhle skupina aktivistů a aktivistek NESEHNUTÍ upozornila na složitou situaci čečenských uprchlíků žijících v ČR. Součástí akce bylo i předání petice s 1 407 podpisy od osob žádajících obnovení azylového řízení pro skupinu 60 Čečenců, kterým český stát zastavil azylové řízení a hrozí jím vyhoštěním a deportací zpět do země zmítané válkou. Takovýto postup českých úřadů považují aktivisté nejen za nehumánní, ale také odporující mezinárodním úmluvám, které se Česká republika zavázala dodržovat.

Na přelomu října a listopadu 2003 skupina šedesáti čečenských uprchlíků žádajících v ČR o azyl překročila v oblasti Českých Velenic hranici do Rakouska, kde rovněž požádala o azyl. Poté, co byli dva dny rakouskou pohraniční policií zadržování v ponižujících podmínkách, byli vráceni zpět do ČR. V důsledku toho bylo rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR jejich azylové řízení zastaveno a cizineckou policí jim bylo uloženo správní vyhoštění. V současné době probíhá soudní řízení, které projednává jejich žalobu proti rozhodnutí MV ČR. Pokud soud tomuto jejich opravnému prostředku nevyhoví, hrozí jim deportace z ČR.

S ohledem na tuto skutečnost organizace Amnesty International a NESEHNUTÍ sestavily petici Bezpečí pro čečenské uprchlíky, v níž se obracejí na ministra vnitra Stanislava Grosse a ředitele odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra ČR Tomáše Haišmana, aby vzali v úvahu kritický stav lidských práv v Čečensku a obnovou zastaveného azylového řízení zabránili vyhoštění čečenských uprchlíků z ČR, které by pro ně v praxi mohlo znamenat deportaci zpět na území Ruské federace. Od počátku prosince roku 2003 petici podepsalo 1 407 občanů. Případ skupiny čečenských uprchlíků vyvolal v ČR zájem veřejnosti a vlnu solidarity. Paralelně s touto petiční akcí probíhá podpisová akce Lidskost pro Čečence – přestaňme mlčet, organizovaná občanským sdružením Tolerance a občanská společnost (viz http://www.rasismus.cz/cecna).

U příležitosti předání petice Bezpečí pro čečenské uprchlíky uspořádalo NESEHNUTÍ happening s cílem upozornit českou veřejnost i úřady na tíživou situaci čečenských uprchlíků v ČR. V rámci akce vyrostl před ministerstvem vnitra stanový tábor, symbolicky připomínající bezprávné a bezvýchodné postavení uprchlíků jak v jejich vlasti, tak v naší zemi, do níž se uchýlili v naději, že zde naleznou bezpečné útočiště. „Mezi uprchlíky se nalézají rodiny s malými dětmi, staří a invalidní lidé i těhotné ženy. Všichni opustili území Ruska z důvodů etnického pronásledování a přetrvávajícího válečného stavu ve vlastní zemi. Mnozí z nich zakusili represe ze strany ruských ozbrojených složek přímo na sobě. To co jim nyní nabízí český stát, je návrat do těchto poměrů“ komentuje kritickou situaci běženců z Čečny aktivista NESEHNUTÍ Milan Štefanec, jeden z členů petičního výboru. „Do Čečenska se ale vrátit nemohou. České úřady to vědí a mlčky vyčkávají až Čečenci z naší republiky zmizí. Vhání je tak přímo do rukou různých převaděčských mafií“ dodává Štefanec.

Stav lidských práv na území Čečenska lze hodnotit jako katastrofický. Na tom se shodují nejen představitelé mezinárodních lidskoprávních organizací Amnesty International a Human Rights Watch, ale rovněž zástupci ruské organizace Memorial, upozorňující na skutečnost, že pronásledování jsou Čečenci vystaveni nejen na území Čečny, ale prakticky na celém území Ruské federace. Situace v Čečensku byla rovněž kritizována Evropským výborem pro prevenci mučení, nelidského nebo ponižujícího jednání a trestání i Parlamentním shromážděním Rady Evropy, upozorňujícím na naprostou beztrestnost pachatelů zločinů proti lidskosti spáchaných v Čečensku. Konflikt v Čečně si dosud vyžádal na 100 000 životů, 240 000 obyvatel Čečny zahnal do Ingušska (dodnes tam žije přes 102 000 běženců) a další desetitisíce dále na území Ruské federace i do zahraničí. Ke každodenní realitě tohoto konfliktu patří mizení osob, mimosoudní popravy, znásilňování a mučení. Obyvatelstvo Čečny je bezostyšně olupováno a vydíráno ruskými vojenskými jednotkami, poskytovaná humanitární péče je naprosto nedostačující. Šikanování ze strany státních orgánů a diskriminaci v přístupu k zaměstnání, lékařské péči a sociálním programům jsou vystaveni i Čečenci žijící mimo území Čečny na území Ruské federace. Takové plošné a systematické pronásledování na základě pouhé etnické příslušnosti by mělo být dostatečným důvodem k udělení azylu v kterékoliv demokratické zemi. „Vrácení čečenských uprchlíků do podmínek, které dnes v Čečensku či Rusku panují, by odporovalo jak všem principům humanity, tak i mezinárodním úmluvám, které se Česká republika zavázala dodržovat a které se takto stávají plnohodnotnou součástí našeho právního řádu“ upozorňuje Lubor Kysučan, koordinátor Amnesty International pro záležitosti uprchlíků s poukazem na § 91 českého zákona o azylu, ale rovněž článku 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků i čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech.

Azylové řízení bylo skupině čečenských uprchlíků zastaveno, aniž byla zkoumána oprávněnost jednotlivých žádostí. Důvodem proč Ministerstvo vnitra ČR zastavilo skupině uprchlíků z Čečenska azylové řízení a cizinecká a pohraniční policie ČR uložila správní vyhoštění, je skutečnost, že tito nedovoleně překročili státní hranici ČR s cílem požádat o azyl v Rakousku. „Nikdo nám neřekl, že když toto uděláme, hrozí nám deportace zpět do Ruska. Česká policie viděla, jak míříme směrem k rakouské hranici, a ještě nás k ní doprovázela,“ komentuje situaci jeden z uprchlíků. „Důvodem, proč žadatelé o azyl tak často odcházejí z České republiky, je zdlouhavé azylové řízení a mizivá šance na získání azylu v ČR. Ročně získává v ČR azyl pouze 1 až 2 % žadatelů. Kdyby azylová politika českého státu měla jasnou koncepci a lidský rozměr, podobné situace by se neopakovaly,“ dodává další z členů petičního výboru a aktivista Amnesty International Jiří Koželouh.

Více informací:

NESEHNUTÍ, třída Kpt. Jaroše 31, Brno, http://nesehnuti.cz, e-mail: brno@nesehnuti.cz

Lubor Kysučan, Jiří Koželouh , Milan Štefanec, tel.: 605 239 579, tel.: 546 220 290

Více k tématu najdete přímo na webu Společně k rozmanitosti »