Tisková zpráva - 8.7.2004

Koho vyzbrojuje české ministerstvo obrany?

Koho vyzbrojuje české ministerstvo obrany?

Ministerstvo obrany dne 18.června 2004 vyhlásilo již několikátý výprodej munice ze skladů české armády. Jedná se například o náboje do pistolí a samopalů, munici do raketometů, různé druhy bomb a pum. Děje se tak za situace, kdy ministerstvo oficiálně přiznalo, že nesleduje a neeviduje další nakládání s tímto vojenským materiálem poté, co jej prodá ze svých skladů. Stejný typ zbraní a munice, o který se nyní jedná, Česká republika již dříve vyvezla do zemí, kde vládnou nedemokratické režimy, porušují se lidská práva, popřípadě zuří vnitřní konflikty. Jsou mezi nimi například Srí Lanka, Indonésie, Kolumbie, Zimbabwe, Filipíny nebo Gruzie.

Dne 18.června 2004 vyhlásilo ministerstvo obrany obchodní veřejnou soutěž na prodej zakázaného vojenského střeliva, munice a muničních zařízení (uvedenou munici definuje zákon o zbraních č.119/2002 Sb.). Celý proces podléhá utajení a veřejnost nemá možnost se o transakcích s armádními zbraněmi a municí cokoliv dozvědět. Nicméně ani samotné ministerstvo obrany nesleduje, kde tyto zbraně a munice končí. V dopise ze dne 5. prosince 2003 ředitel odboru komunikačních strategií a služeb MO ČR plk. Mgr. Vladimír Palan sděluje, že „Není povinností ministerstva obrany sledovat a evidovat další prodej vojenského materiálu, který převádí na nové nabyvatele na základě vyhodnocení obchodní veřejné soutěže.“ Mezi nabízenou municí jsou například náboje pro samopaly SA-58 a AK-47 Kalašnikov, náboje do kulometů UK-59, rakety do raketometů RM-70, munice pro houfnici D-30, náboje do pancéřovek RPG-7 nebo munice do leteckých kanónů GŠ-23 a různé druhy řízených protitankových střel (PTŘS 9M14M-K, 9M14M-Nh, 9M14P1-Nh, 9M111-Nh, 9M113-Nh). Mezi rozprodávaným vojenským materiálem jsou také skříně kazetových pum RBK-250 a RBK-500 a dále se nabízí i náplně (tzv. submunice) do těchto pum. Kazety RBK-500 se po opuštění letounu otevírají a vlivem odstředivých sil se 565 kusů submunice rozptýlý a zasahuje na ploše 300 x 400 m jakýkoliv cíl. Je zřejmé, že jejich použití je smrtící zejména pro nechráněné civilní obyvatelstvo. Navíc kolem 5% malých půlkilogramových bombiček zůstává v cílové oblasti a stává se de facto nášlapnými minami. Zbraň je nenáročná na použití, levnější než moderní kazetové pumy a může být nesena většinou široce rozšířených sovětských a českých bitevních letounů což jenom zvyšuje její atraktivnost pro různé diktátorské režimy a umožňuje využití v občanských válkách. „Nekontrolovaný prodej kazetových pum je zvláště pobuřujícím ignorováním reálných hrozeb zneužití těchto zbraní. Ministerstvo obrany tím může napomáhat porušování lidských práv a snižování bezpečnosti civilního obyvatelstva v různých částech světa. “ říká Jiří Koželouh z NESEHNUTÍ.

Uvedené zbraně a munice žádná moderní armáda ve své výzbroji již nemá. Je tedy vysoce pravděpodobné, že mezi kupujícími jsou převážně země, kam jsme již stejné zbraně v nedávné minulosti vyvezli a které je ve své výzbroji mají dodnes. Převážně se jedná o nedemokratické země, které porušují lidská práva, popřípadě v nich zuří vnitřní konflikty. Kupříkladu Srí Lanka je v současnosti jednou z nejméně stabilních a bezpečných zemí, ve které stále hrozí znovupropuknutí občanské války. Z jiného soudku je Gruzie – další z tradičních odběratelů českých zbraní je jedním z nejznámějších reexportérů zbraní do problémových oblastí. Mezi další potenciální odběratele patří Filipíny, kde zuří vnitřní konflikt mezi armádou a Národní demokratickou frontou – během bojů bylo zabito již stovky civilistů a další tisíce byly nuceny opustit své domovy. Časté jsou také útoky, vyhrožování a vraždy politických odpůrců, aktivistů a novinářů. A snad nejkřiklavějším příkladem je Zimbabwe – zimbabwská armáda se mimo jiného podílí na krvavém vnitřním konfliktu v Demokratické republice Kongo. Výsledkem těchto bojů jsou od roku 1998 tři miliony mrtvých a dva miliony vnitřně přesídlených. Tento konflikt bývá označovaný jako jeden z nejkrvavějších za poslední dobu. „Není vůbec vyloučeno, že tyto krvavé počty mají zčásti na svědomí i představitelé České republiky, kteří často odmítají zohledňovat možné důsledky svého jednání.“ komentuje vývozy zbraní z ČR aktivista NESEHNUTÍ Petr Machálek.

Skutečnost, že vojenský materiál vyprodávaný z armádních skladů je předmětem reexportů připustil v rozhovoru pro BBC ze dne 2.6.2004 i prezident Asociace obranného průmyslu Jiří Hynek: „jsou tady firmy, který mají, jak říkáme, všechny papíry v pořádku, a tak nějak se intuitivně tuší, že by to mohlo zůstat někde, prostě že ta země, do které se vyváží, není ta, kde to opravdu skončí, ale nebývají to produkty, nové produkty, které se vyrábí. Většinou to bývají spíš staré zásoby“.

Aktivistky a aktivisté NESEHNUTÍ na kontroverzní výprodeje ze skladů armády upozornili již několikrát. Například 5.dubna 2004 na 2 hodiny zablokovali hlavní vchod ministerstva obrany. Tato blokáda byla symbolickou výzvou ke skoncování s netransparentními výprodeji přebytečných zbraní a munice z armádních skladů. Ministerstvo obrany ústy svého mluvčího Ladislava Štichy celý problém zlehčilo, proto mu byl odeslán otevřený dopis (v příloze), na který Ladislav Šticha nereagoval. „Ministerstvo nepřímo přiznává svoji spoluvinu na nekontrolovaném šíření zbraní, když všemožně utajuje fakta, mlčí k přímým dotazům a stížnostem a když už neví kudy kam ústy svého mluvčího přímo lže,“ tvrdí Jiří Koželouh.

Česká republika vývozy svých zbraní opakovaně porušuje, vedle jiných dohod a úmluv, Kodex Evropské unie o obchodu se zbraněmi, ve kterém je například uvedeno, že se zbraně nesmí vyvážet do zemí, které porušují lidská práva, kde zuří ozbrojené konflikty, nebo kde hrozí riziko reexportu zbraní do dalších zemí.

Další informace:
Petr Machálek; 777 308 113
Jiří Koželouh, NESEHNUTÍ, 723 559 495
Příloha:
otevřený dopis pro MO ČR