Tiskové prohlášení k vládnímu návrhu ustanovení o veřejné prospěšnosti v občanském zákoníku

Ustanovení o statusu veřejné prospěšnosti, která byla dodatečně doplněna do vládního návrhu občanského zákoníku (§§ 146 – 152) mají charakter diskriminační, manipulativní a rozšiřující korupční prostředí. Je velmi pravděpodobné, že takto formulované principy statusu veřejné prospěšnosti budou zneužívány a nenaplní tak předkladateli deklarovaný účel.


Níže podepsané organizace vyjadřují nesouhlas se zněním a zakomponováním ustanovení o veřejné prospěšnosti do občanského zákoníku. Tento způsob klasifikace právnických osob je neodůvodněný, zbytečný a pro značnou část neziskového sektoru ohrožující. Jsme přesvědčeni o tom, že povaha veřejné prospěšnosti má být předmětem veřejné diskuse, nikoliv nástrojem kontroly veřejného prostoru a občanských iniciativ ze strany státu.
Navrhujeme a požadujeme proto úplné vypuštění veřejné prospěšnosti z občanského zákoníku (§§ 146 – 152) a zastavení dalších legislativních prací na připravovaném znění zákona o veřejně prospěšných organizacích. Uvědomujeme si nutnost řešení transparentnosti neziskových organizací, zejména občanských sdružení. V tomto smyslu doporučujeme a podporujeme zavedení veřejného rejstříku občanských sdružení.
Nejdůležitějšími argumenty tohoto stanoviska jsou tyto:
1. Terminologie – pojem „veřejná prospěšnost“ nelze jednoznačně definovat, protože se tato charakteristika významově vyvíjí, a nelze jej tedy vymezovat ani legislativní definicí. Nejde o obdobu legislativních definic, které jsou jednoznačné, např. „veřejná služba“, „veřejná zakázka“ a podobně.
2. Transparentnost NNO – deklarovaný záměr předkladatelů věcného záměru zákona řešit transparentnost NNO se míjí účinkem, neboť se dotýká výhradně subjektů, které o statut požádají a bude jim přiznán. Cílem by měla být transparentnost všech NNO, což navrhovaná úprava občanského zákoníku ani zákona o statusu veřejné prospěšnosti neřeší.
3. Přístup k prostředkům z veřejných zdrojů – jediným vysledovatelným smyslem zákonné předlohy je selekce subjektů žádajících o prostředky z veřejných rozpočtů. Taková úprava je nekoncepční, nepřísluší občanskému zákoníku a nemůže jím být ani předjímána.
4. Přidělování statusu – rozvoj občanské společnosti je závislý na přístupnosti a jednoduchosti registračních procesů, bez schvalování komisemi a závislosti na posuzování jednotlivci. Občanský zákoník i věcný záměr zákona o veřejné prospěšnosti předpokládají vznik nového akreditačního procesu a s ním spojených byrokratických opatření. Tato zátěž není zdůvodněna a nepředstavuje pro subjekty občanské společnosti ani pro společnost jako celek žádný přínos. Akreditační, kategorizační nebo jakýkoli jiný schvalovací proces popírá samotný smysl svobodné občanské společnosti.
Další důvody nesouhlasu s předmětnou zákonnou úpravou:
Zmíněné paragrafy občanského zákoníku připravují půdu pro prosazení zákona o veřejné prospěšnosti, který je mnohými neziskovými organizacemi dlouhodobě a intenzivně kritizován a odmítán, neboť přímo ohrožuje samotné principy jejich fungování a rozvoje občanské společnosti obecně.
Již od prvopočátku přípravy zákona o veřejné prospěšnosti a stejně tak při schvalování občanského zákoníku byly zaznamenány pokusy limitovat občanské iniciativy a neziskové organizace v přístupu k ovlivnění obou zákonů, ačkoli se jejich existenčních i filosofických základů velmi silně dotýkají. Problematika veřejné prospěšnosti je oběma zákonnými normami uchopena v neprospěch neziskového sektoru a občanských iniciativ a směřuje k mocenské kontrole, byrokratické kategorizaci, nárůstu státem vnucené administrativy, selekci a segregaci v přístupu k veřejným zdrojům a dalším formám omezování svobodné občanské společnosti. Namísto původních dvou paragrafů v návrhu občanského zákoníku (§ 145 a § 146 navrhovaného znění) byly do finální verze bez předchozího připomínkového řízení zapracovány další paragrafy (§§ 146 – 152), které byly převzaty z kontroverzní předlohy zákona o stusu veřejné prospěšnosti. Toto bylo učiněno v posledních týdnech před schvalováním občanského zákoníku vládou (Legislativní radou vlády), tajně a bez veřejné diskuse. Připomínky a požadavek na vypuštění zmíněných dvou paragrafů byly ignorovány, nebylo na ně ze strany státních orgánů ani reagováno a namísto toho byla přijata úprava ještě problematičtější a subjekty občanské společnosti ještě více ohrožující.
Situace způsobená předkladateli občanského zákoníku a zákona o veřejné prospěšnosti a Vládou ČR je alarmující, neboť svědčí o účelovém vytváření zákonů tak, aby vyhovovaly zájmovým skupinám na úkor celospolečenského prospěchu, a zároveň je ukázkou nedemokratického a zmanipulovaného procesu přípravy a schvalování daných zákonných norem. Apelujeme na prezidenta České republiky, poslance a poslankyně Parlamentu ČR, senátory a senátorky Senátu ČR a členy Legislativní rady vlády, aby se důsledně zabývali vládou schváleným zněním paragrafů o veřejné prospěšnosti a vnímali účelovost jejich znění a jako takové je odmítli. Zároveň vyzýváme k otevření široké celospolečenské diskuse k problematice veřejné prospěšnosti, která musí předcházet jakékoli další snaze o vytváření legislativy v této oblasti.
Petr Bergmann, tel: 777 159 352
petr.bergmann(@)volny.cz