Máte radši kratší nebo delší pohádky? V České republice máme jednu pohádku s otevřeným koncem, která se točí kolem koše, ale není to obyčejný koš. Je to spotřební koš a ta pohádka trvá a trvá… už skoro 30 let! Jmenuje se NESEHNUTÍ zakleté v čase.
V téhle pohádce nečeká na probuzení princezna, ale celé NESEHNUTÍ – zakleté pomalostí úřadů, legislativy a zázračně nehybných šanonů. A tak zatímco jsme se roky snažili*y povzbudit české jídelny v rostlinném vaření a k pestřejším školním obědům, běžel čas úplně jinak.
Některé kolegyně mezitím stihly… no, třeba porodit dvě děti.

Ale nevzdaly*i jsme to.
A víte co? Po téměř třiceti letech čekání se opravdu povedlo prosadit, aby děti ve školách mohly dostávat více rostlinných jídel, aby si své doma připravené obědy mohly sníst s ostatními přímo v jídelně a to jsou sice drobné změny pro nás, co se už ve školní jídelně nestravujeme, ale pro děti jsou to změny hodné oslavy! Došlo k nim dokonce bez draka, bez boje, bez kouzel. Díky důsledné práci, vytrvalosti, odvaze a podpoře lidí, kteří věří, že to má smysl.
A teď přichází nová kapitola s názvem Jak se budí dárcovstvo. Je to volné pokračování. Nikdo zatím neví, jak příběh skončí.

Stejně jako v jiných pohádkách se i u nás objevují pomocné bytosti – jen nemají brnění ani kouzelné prsteny.
Jsou to dobrovolníci*ice, školní kuchařky a stateční rodiče a především hladové děti.
A jak se nakonec příběh vyvine bude záležet také na Vás – dárkyních a dárcích.
Vy můžete pomoct napsat ten nejšťastnější konec příběhu a nám zároveň umožnit pokračovat v tom, co jsme nastartovaly:
- dál školit zaměstnankyně jídelen, aby uměly připravovat chutná rostlinná jídla
- vést workshopy na školách o respektu, empatii a právech zvířat
- pomáhat školám s implementací nové vyhlášky
- dál otevírat prostor pro laskavější vztah ke zvířatům i k přírodě



