Dobro může mít poslední vůli

Pokud jste se letos o závěťovém dárcovství doslechli*y poprvé, možná zatím nevíte, o co jde – a může vám připadat trochu nezvyklé, nebo dokonce podezřelé. V některých zemích jde ale o dobře zavedenou formu podpory veřejně prospěšných organizací: například ve Velké Británii obsahuje dobročinný odkaz přibližně 6 % pozůstalostí a objem těchto darů v posledních letech rostl.

Když se řekne závěť, většina z nás si představí hlavně rodinu, byt, úspory nebo oblíbené věci, které po nás zůstanou. Závěť ale může být také způsob, jak podpořit hodnoty, na kterých nám záleželo celý život.

Část majetku lze odkázat dobročinné organizaci – třeba té, která chrání přírodu, zvířata, pomáhá lidem v těžké situaci, hájí lidská práva nebo usiluje o otevřenější a spravedlivější společnost. Dar ze závěti tak může být posledním darem, ale také prvním krokem k tomu, aby něco důležitého pokračovalo dál.

Co je dar ze závěti?

Dar ze závěti, někdy také dobročinný odkaz, znamená, že člověk ve své poslední vůli určí neziskovou organizaci jako dědice nebo jí odkáže konkrétní část majetku. Může jít například o:

určitou finanční částku,
procento z majetku,
nemovitost, pozemek
konkrétní věc (například umělecké dílo nebo sbírka)
případně majetek, který zbude po vypořádání ostatních odkazů a závazků.

Nemusí přitom jít o velké jmění ani o celý majetek. I několik procent nebo menší finanční částka může organizaci pomoci zaplatit konkrétní projekt, udržet důležitou službu veřejnosti nebo svobodně reagovat na problém, který právě vznikne.

Nejdůležitější je, aby byla organizace v závěti označena přesně – ideálně názvem, sídlem a identifikačním číslem. S konkrétním zněním pak pomůže notář*ka nebo advokát*ka. Závěť je možné změnit, pokud se okolnosti nebo přání odkazovatele*ky změní.

A samozřejmě platí: nejdříve je dobré zajistit blízké a respektovat práva takzvaných nepominutelných dědiců*ček, zejména dětí. Dobročinný odkaz nemusí stát proti rodině. Často může být způsobem, jak po jejím zajištění podpořit ještě něco dalšího.

Načerpat informace můžete také na stránce zavetpomaha.cz.

Jak běžné je darovat po smrti?

V Česku je závěťové dárcovství stále spíše mladou a méně známou formou podpory. Zároveň ale vidíme, že zájem postupně roste.

Podle průzkumu STEM/MARK pro Český výbor UNICEF z roku 2025 zvažuje možnost odkázat majetek neziskové organizaci 21 % lidí starších 50 let. V roce 2019 to bylo 18 %. Každý desátý respondent nebo respondentka v této věkové skupině už měl*a sepsanou závěť a třetina její sepsání plánovala. Většina lidí, kteří by o dobročinném odkazu uvažovali*y, přitom nemyslí na celý svůj majetek – nejčastěji by šlo o část do 10 %. unicef.cz

Roste také počet závětí sepsaných u notáře*ky. V roce 2024 jich notáři*ky v Česku sepsali*y 29 620, což bylo téměř o devět procent více než o dva roky dříve. Přesný počet závětí, v nichž lidé pamatovali*y na dobročinné organizace, se však celostátně nesleduje. Česká data proto zatím vypovídají spíše o ochotě lidí o této možnosti uvažovat než o přesném počtu skutečných odkazů. unicef.cz

Podle údajů kampaně Za snadné dárcovství věnovali lidé v Česku za deset let prostřednictvím posledních vůlí přibližně 400 milionů korun. Nejde přitom jen o velké nadace nebo velké majetky. Organizace získávají také menší peněžní dary, úspory, vybavení nebo podíly na nemovitostech. zavetpomaha.cz.

Jak si stojíme ve srovnání se zahraničím?

Česká republika není jedinou zemí, kde se o dobročinných odkazech mluví čím dál víc. V některých státech jde o dlouho zavedenou součást dárcovství a fundraisingu.

Rakouská data ukazují, že závěťové dárcovství může představovat desítky až stovky milionů eur ročně. V Německu je situace podobná, i když tam nejsou veřejně dostupné stejně přesné souhrnné statistiky. Ve Velké Británii je tento způsob podpory ještě výrazněji zakořeněný: dobročinné odkazy v roce 2024 přinesly organizacím přibližně 4 miliardy liber a tvořily zhruba 15 % jejich celkových příjmů. uslegalwills.com

Česká republika tedy za západní Evropou zaostává především v míře informovanosti a v tom, jak často lidé závěť vůbec pořizují. Neznamená to ale, že by u nás byli lidé méně ochotni pomáhat. Spíše jsme si zatím méně zvykli plánovat, co se s naším majetkem stane po smrti – a méně často víme, že dobročinný odkaz je jednou z možností.

Proč o odkazu uvažovat?

Důvodů může být mnoho a žádný z nich není „správnější“ než jiný.

Někdo chce pokračovat v podpoře organizace, které přispíval*a už za života. Jiný nemá děti nebo blízké, kterým by chtěl*a majetek odkázat. Někdo chce zabránit tomu, aby jeho majetek bez dědiců*ček připadl státu. A další člověk jednoduše nechce, aby po něm zůstaly jen věci, ale také něco, co bude mít význam pro ostatní.

Dar ze závěti může být zvlášť důležitý pro nezávislé a hodnotově zaměřené organizace. Pravidelné dary často pomáhají udržet každodenní provoz. Odkaz ze závěti ale může vytvořit prostor pro dlouhodobější plánování, podporu nového programu, právní pomoc, vzdělávání, ochranu přírody nebo rychlou reakci na nenadálou krizi.

U organizace, jako je NESEHNUTÍ, může takový odkaz pomoci udržet práci, která se někdy neobejde bez odvahy jít proti proudu. Může podpořit lidi, kteří brání svá práva, usilují o rovné zacházení, chrání životní prostředí, práva zvířat nebo hledají nenásilná řešení společenských problémů.

Poslední rozhodnutí nemusí být smutné

Mluvit o závěti může působit vážně. Ve skutečnosti ale nemusí být jen připomínkou konce. Může být také příležitostí říct: „Tohle je důležité. Přeji si, aby to pokračovalo.“

Člověk tím neztrácí kontrolu nad svým majetkem za života. Peníze i věci zůstávají jeho a závěť je možné změnit. Získává však klid z vědomí, že o jeho majetku nebude rozhodovat náhoda nebo nejasné očekávání okolí.

A možná ještě něco navíc: příjemný pocit, že jeho vliv nemusí skončit posledním dnem života. Že hodnoty, které zastával, mohou pomáhat i lidem, které nikdy nepotkal. Že někde může díky jeho rozhodnutí pokračovat péče, vzdělávání, ochrana přírody nebo občanská pomoc.

Odkaz v závěti není pomník. Je to spíš malá zpráva do budoucnosti: „Záleželo mi na tom. A přeji si, aby na tom záleželo i dál.“

Jak začít?

Nemusíte hned rozhodnout, kolik a komu chcete odkázat. Stačí si položit několik jednoduchých otázek:

Jaké hodnoty jsou pro mě důležité?
Které organizace podporuji dnes?
Chci odkázat konkrétní částku, procento majetku, nebo to, co po vypořádání dědictví zbude?
Mám zajištěné své blízké?
Vím, kde najdu aktuální název a identifikační číslo organizace, kterou chci podpořit?

Konkrétní podobu závěti je dobré probrat s notářem*kou nebo advokátem*kou. Vámi vybraná organizace pak může podrobněji popsat, jak by mohla dar z odkazu využít, neměla by však nahrazovat právní poradenství.

Ať už se nakonec rozhodnete jakkoliv, už samotné přemýšlení o závěti může být užitečné. Pomáhá uspořádat vlastní přání, předejít nedorozuměním s rodinou či blízkými a promyslet, co chceme světu předat.

Protože někdy po člověku nezůstane nejvíc to, co vlastnil*a. Ale to, čemu pomohl*a pokračovat.