Veřejných toalet v našich městech značně ubývá. Přitom nejde o žádný luxus, ale o základní službu, která by měla být samozřejmou součástí veřejného prostoru, stejně jako třeba lavička nebo koš na odpadky.
Problém veřejných toalet nespočívá jen v jejich nízkém počtu, ale také v jejich kvalitě, dostupnosti a v tom, jak působí na lidi, kteří je potřebují použít. Mnohé toalety bývají špatně označené, neudržované nebo hygienicky nevyhovující. Pokud veřejné toalety nepůsobí jako čisté a bezpečné místo, většina lidí se jim raději vyhne, a to i kdyby byly nablízku. Výsledkem je tak město, které je méně čisté, méně přívětivé a pro mnohé obyvatelky a obyvatele i méně dostupné.
Foto: Andrea Špak
Za mizivý počet a bídný stav veřejných toalet mohou nejčastěji investiční a provozní náklady. Města je mnohdy vnímají jako oblast, kde lze ušetřit, když chybí peníze na jiné priority. Vybudování nové toalety bývá nákladné a její provoz a údržba ještě dražší. Stává se tak, že veřejné záchody zůstávají na konci rozpočtového seznamu, a tím pádem na ně už peníze většinou nezbydou.
Pro představu, v roce 2022 vznikla v brněnském Tyršově sadu nová veřejná toaleta s investicí 800 000 Kč, na jejímž financování se podílely městské části Brno-střed společně s vedením města.
Podle údajů městské části Brno-střed navíc činí roční náklady na provoz všech šesti veřejných toalet ve správě městské části přibližně 4,3 milionu Kč, z čehož 3,5 milionu Kč připadá na mzdy pracovníků a zbytek na provozní výdaje, jako jsou energie, vodné, stočné či hygienické potřeby. Podobně je tomu i u toalet spravovaných Magistrátem města Brna – jedna se nachází v podchodu pod hlavním nádražím s ročními náklady 857 058 Kč a druhá na adrese Nádražní 10, jejíž provoz v roce 2024 stál 768 358,89 Kč.
Foto: Andrea Špak
Když základní potřeba není samozřejmostí…
Když mluvíme o dostupnosti veřejných toalet, je důležité si uvědomit, že nejde jen o otázku hygieny, ale také o svobodu pohybu a možnost plnohodnotně využívat veřejný prostor.
Podle britské studie z roku 2019 uvedlo dvacet procent dotazovaných, že nevychází ven tak často, jak by chtěli*y, a to právě kvůli nedostatečnému počtu toalet. Tento problém se týká především seniorstva, rodičů s malými dětmi a lidí s postižením. Právě pro ně může být existence veřejné toalety tím, co rozhoduje o tom, zda se vůbec vydají z domu. U osob s onemocněními, která vyžadují častější užití toalety, číslo stouplo až na 43 %. Jinými slovy lze říct, že několik tisíců lidí se mnohdy do města vůbec nevydá, a to jen kvůli obavám, že si nebudou moci kam odskočit.
Navíc je přístup k veřejným toaletám úzce spojen i s dostupností pitné vody. Veřejná pítka jsou zvlášť důležitá během vln veder nebo v centrech měst, kde může být balená voda dražší, než je běžné. Studie navíc ukazují, že kvalita vody z fontán odpovídá, někdy i převyšuje, standardy balené vody.
Přesto podle téže studie více než polovina lidí záměrně omezuje příjem tekutin kvůli obavám z nedostupnosti veřejných toalet či pítek, což může významně ohrozit lidské zdraví a zhoršit chronické potíže.
Foto: Andrea Špak
…ale spíše zdrojem nerovností
Problém veřejných toalet tak není jen technickou otázkou, ale i otázkou nerovnosti. Zatímco všichni je občas potřebujeme, nedostatek veřejných toalet postihuje některé skupiny obyvatelstva více než jiné.
Hlavními uživatelkami a uživateli bývají lidé s určitým zdravotním omezením, seniorstvo, těhotné osoby nebo ženy s dětmi. Přesto právě na ně města často zapomínají. Významnou skupinu tvoří také turisté*ky či žactvo a studentstvo na exkurzích, kteří v daném městě nebydlí, ale pohybují se ve veřejném prostoru. Nezanedbatelnou část uživatelek*ů toalet představují i osoby pracující venku, například prodejkyně*ci na trzích, zaměstnanectvo technických služeb města, pracovnice a pracovníci městské zeleně, lidé na stavbách nebo v oblasti dopravní infrastruktury, členstvo sboru městské policie, preventisté*ky, streetworkeři*ky, sociální a další terénní pracovnictvo. Tito lidé tráví značnou část dne venku a mají zvýšenou potřebu hygieny, zejména pokud pracují v prašném prostředí nebo s lidmi se závislostmi či zdravotními problémy.
Foto: Andrea Špak
Ženy mají statisticky dvojnásobně menší přístup k toaletám než muži. Důvod je jednoduchý: muži mají k dispozici pisoáry, ženy naopak toaletu využívají častěji, a to kvůli biologickým i sociálním faktorům, jako jsou těhotenství, menstruace nebo péče o děti.
Další skupinou, která bývá omezena ve využití veřejných toalet, jsou lidé bez domova. Přístup k toaletě jim bývá znemožněn například skrze zpoplatnění. Přitom právě pro ně je možnost využít toaletu otázkou každodenní hygieny i základní lidské důstojnosti.
Foto: Andrea Špak
Lidé s postižením nebo chronickými onemocněními, kteří potřebují dostupnost toalety častěji než ostatní, se zase setkávají s tím, že i existující veřejná zařízení pro ně nejsou uzpůsobena. Bez bezbariérového přístupu se jejich pohyb ve městě výrazně omezuje.
V neposlední řadě je důležité si uvědomit, že nedostupnost veřejných toalet není jen drobným nepohodlím, ale může mít negativní vliv na vnímání města jako celku. Pro mnoho obyvatelek a obyvatel může absence této základní vybavenosti vést k omezení návštěvy města, komplikacím při každodenním pohybu a v nejhorším případě až k sociální izolaci.
Dobrá praxe
Foto: Andrea Špak
Problém nedostatku veřejných toalet však není neřešitelný a leckdy má i celkem jednoduché řešení.
Například v Plzni může obyvatelstvo i návštěvnictvo od roku 2016 zdarma využívat toalety v osmapadesáti podnicích v centru města, včetně restaurací, barů a kaváren, které jsou označeny speciální samolepkou. Základem projektu s názvem Vlídné WC je spolupráce mezi městskou správou a místními podnikateli a podnikatelkami. Kdo se do projektu zapojí, platí například nižší poplatky za předzahrádky. Díky tomu vzniká síť míst, kde si každý může bez ostychu a bez poplatku odskočit.
Paříž bezplatné veřejné toalety zavedla už v roce 2006. Dnes jich je ve městě asi čtyři sta, rozmístěných rovnoměrně po všech částech. Takzvané sanisettes, navržené designérem Patrickem Jouinem, jsou otevřené od šesté hodiny ranní do desáté hodiny večerní, přičemž 150 z nich je v provozu celodenně. Všechny jsou přístupné lidem se zdravotním omezením či postižením a jejich polohu lze snadno vyhledat na online městské mapě.
V Berlíně se zas můžeme setkat s takzvanými City-Toilette. Ve městě jich najdeme celkem 278, z nichž 107 je zdarma, zatímco zbylé zůstávají zpoplatněné padesáti centy. Avšak cílem města zůstává zpřístupnit je všem zdarma. Toalety jsou samočisticí, genderově neutrální a plně přístupné pro osoby s omezenou mobilitou.
V neposlední řadě stojí za zmínku i jedinečný fenomén japonských toalet, včetně jejich husté sítě veřejných zařízení, která jsou čistá, moderní a technologicky pokročilá.
Podobně důležitá je i dostupnost veřejných pítek, a to zejména pro zdraví místních i turistů*ek a pro celkovou kvalitu městského života.
Například v Paříži lze najít až dvanáct set veřejných pítek, rozmístěných zejména v parcích, na náměstích či na hřbitovech. Tato rozsáhlá síť pomáhá nejen zajistit dostatečnou hydrataci během horkých dní, ale také významně snižuje spotřebu jednorázových plastových lahví.
Další evropská města, například Londýn a Řím, zaznamenala úspěch s obdobnými opatřeními. V Londýně bylo mezi roky 2019 a 2020 instalováno více než sto nových veřejných pítek, zatímco ikonická síť veřejných fontán „nasoni“ v Římě každoročně šetří tisíce litrů vody a snižuje množství plastového odpadu.
Ale i v Brně se v posledních letech rozvíjí síť veřejných pítek. Momentálně se ve městě nachází celkem osmatřicet pítek, přičemž největší koncentrace je v samotném centru. A díky projektu participativního rozpočtu „Napij se! – pítka v Brně“ přibylo v ulicích města nově dalších sedm. Brno tak patří mezi česká města, která rozvoj pítek řeší systematicky. Podle ankety z roku 2024 by si navíc až 91 % obyvatel*ek přálo jejich další rozšíření, a to zejména v parcích, u sportovišť, na hřištích, náměstích a v dopravních uzlech.
Když toaleta znamená víc než jen pohodlí
Foto: Andrea Špak
Dostatečná dostupnost toalet ve veřejném prostoru přináší městu mnoho výhod. Jednak zvyšuje kvalitu veřejného prostoru, jednak podporuje čistotu a pocit bezpečí. Zároveň umožňuje veškerému obyvatelstvu, a to bez ohledu na věk, pohlaví či zdravotní stav, volně se po městě pohybovat a naplno ho využívat.
Města by proto měla považovat toalety za základní součást veřejné infrastruktury. Ať už formou nových zařízení nebo spoluprací se soukromými podniky, je potřeba zajistit, aby každý*á z nás měl*a k dispozici čistou, bezpečnou a dostupnou toaletu, kdykoli ji potřebuje.
Další texty si můžete přečíst na moudramesta.cz.
Text je výstupem projektu „Hlas mládeže pro spravedlivou a udržitelnou budoucnost“ podpořeného grantovou výzvou GearUP! spolufinancovanou Evropskou unií.
