Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR a NESEHNUTÍ
V Praze, dne 29.11.2013 – V pražské kavárně Louvre se včera u jednoho stolu sešli senátor Jiří Dienstbier se šéfem České lékařské komory Milanem Kubkem, Pavlem Pořízkem z Kanceláře veřejného ochránce práv i se zástupci neziskových organizací a odborníky z 1. Lékařské fakulty UK. Společně diskutovali o možnosti zahrnutí migrantů do systému veřejného zdravotního pojištění. Přestože se všichni zúčastnění shodli na tom, že současný systém je z ekonomického hlediska zcela nelogický a navíc diskriminační a neetický, žádná z dosavadních českých vlád zatím nezaujala k problému zodpovědné stanovisko.
Stát ukládá každému cizinci povinnost mít uzavřené zdravotní pojištění. Pokud ale migrant nemá minimálně trvalý pobyt nebo zde není v pozici zaměstnance, nemá nárok na veřejné zdravotní pojištění a je tedy nucen uzavřít smlouvu s některou z komerčních zdravotních pojišťoven. Ty ale zároveň nejsou ze strany státu nijak regulovány a zároveň mají díky zákonné povinnosti migrantů mít uzavřené pojištění zajištěný stálý přísun klientů – zkrátka ideální představa výhodného byznysu. „My bychom ale neměli vůbec mluvit o vztahu klienta a nějakého prodejce služby. Zdraví neprodáváte tak jak prodáváte elektroniku, vztah lékaře a pacienta nemá být vztahem obchodníka a klienta. Situace, které v rámci komerčního zdravotního pojištění pro migranty vznikají, jsou ukázkou toho, jak by to dopadlo, kdybychom zdravotnictví na tento vztah redukovali,“ řekl v diskusi prezident České lékařské komory Milan Kubek v narážce na příběhy migrantů, kterým se například předčasně narodilo dítě a oni následkem toho dluží nemocnicím miliony. Cizinci si nyní mohou vybírat z celkem šesti soukromých zdravotních pojišťoven, jejichž nabídka se ale příliš neliší. Většina smluv obsahuje řadu výluk a výjimek a v praxi je pro pacienta velmi složité domoci se pojistného plnění. Migranti jsou ale zároveň nuceni tyto nevýhodné smlouvy uzavírat, protože jim to zákon nařizuje. Pojišťovny přitom ale nemají povinnost cizince pojistit – ne zcela zdravého jedince mohou označit za „nepojistitelného“. „Současný systém je takové perpetuum mobile. Ono většinou to dítě umřít nenecháte a stát mu prostě udělí nějaký pobytový status a tu péči zaplatí, když ji odmítne proplatit ta soukromá pojišťovna. Takže zisky plynou soukromým pojišťovnám, náklady hradí stát. Je to krásný příklad komercionalizace zisku a socializace ztrát,“ dodal Kubek.
Senátor Jiří Dienstbier stejně jako Pavel Pořízek z Kanceláře veřejného ochránce práv také upozorňují na lidskoprávní rozměr problematiky. Současný systém, který ze systému veřejného zdravotního pojištění vylučuje téměř 100 tisíc osob, je totiž nejenom ekonomicky nesmyslný, ale také hojně kritizovaný ze strany mezinárodních organizací a České republice nyní hrozí i sankce z Bruselu, jak upozorňují nevládní organizace. Situace, kdy čerstvě narozené dítě nemá díky pobytovému statusu a národnosti svých rodičů nárok na zajištění zdravotní péče ve stejném rozsahu jako ostatní děti na území České republiky odporuje mj. Úmluvě OSN o právech dítěte. Česká republika je také povinna implementovat směrnici EU o jednotném povolení, která garantuje sociální práva cizincům žijícím a pracujícím v České republice déle než 6 měsíců. Ministerstva pověřená přípravou příslušné novelizace však odmítají cizincům tato sociální práva přiznat a předložila návrh, jenž jim nadále odepírá účast ve veřejném zdravotním pojištění a podporu v nezaměstnanosti. Vláda tento návrh přes protesty odborníků i neziskových organizací schválila a nyní míří k projednání do Poslanecké sněmovny. Navzdory hrozícím sankcím ze strany EU tak ministři hodlají udržet současný systém vykořisťování, kdy cizinci do veřejných pojistných systémů povinně přispívají, avšak nemohou z nich čerpat.
Z publika během diskuze tedy nutně zazněl dotaz, který si nelze nepoložit – proč je takový problém současný systém změnit? „Od roku 2008 se toto téma vrací při každé novelizaci, je v tom obrovské množství času a energie mnoha lidí, kteří se snaží o zlepšení a zahrnutí migrantů do veřejného pojištění. Ale nic se od té doby stejně neposunulo“ upozorňuje Pavel Pořízek. Advokát Pavel Čižinský z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty vysvětluje, že jsou v zásadě dva důvody, které zachovávají nesmyslný status quo: xenofobní argument o tom, že bychom se následně museli začít obávat návalu cizinců, kteří budou do ČR jezdit pouze z důvodu dostupné zdravotní péče a budou tak systém zneužívat, a pak především fakt, že pro komerční pojišťovny je to obrovsky výhodný byznys a věnují proto lobbování mezi zákonodárci značné úsilí, které se jim dosud vyplácelo.
První námitku lze snadno vyvrátit čísly: „Jedinou skupinou, která by skutečně mohla být nákladná, jsou děti cizinců ze třetích zemí. Těch je tu ale asi 9 tisíc, naprosto zanedbatelné číslo a příjmy od zdravé a ekonomicky aktivní skupiny mladých migrantů, kteří tvoří zdaleka největší procento, by to snadno vynahradily. Všichni ví, že by to systém nepoložilo a že ten argument neplatí,“ potvrzuje Pavel Pořízek. Jediným důvodem, proč Česká republika nadále vykořisťuje migranty a sama sebe okrádá o příjmy, které by z jejich pojištění mohly do systému veřejného zdravotního pojištění plynout, je tedy evidentní – výnosný byznys pro úzkou skupinu lidí z komerčních zdravotních pojišťoven. Vznikající nová vládní koalice často mluví o nutnosti změny. Bude právě zdravotní pojištění pro migranty prubířským kamenem toho, do jaké míry své sliby myslí vážně?
Kontakty pro média:
Marie Heřmanová, mediální koordinátorka, Program migrace – Člověk v tísni, o.p.s, marie.hermanova@clovekvtisni.cz
Pavel Čižinský, advokát a právník Multikulturního centra Praha, pavel.cizinsky@post.cz
Linda Janků, koordinátorka Kampaně za zdravotní pojištění migrantů a migrantek, NESEHNUTÍ, linda@nesehnuti.cz
