Přijímáme migrantky? Ano, ale jen dokud pracují.

Za pět dní, 19. června 2017, bude nezisková organizace NESEHNUTÍ spolu se svými partnery u příležitosti Dne rovnosti žen a mužů připomínat, že ženy v České republice vydělávají o 22 % méně než muži. Upozorňujeme tak na jednu z oblastí, kde dochází k diskriminaci na základě pohlaví – na trh práce. Ohrožených skupin na trhu práce je hned několik – rodiče s dětmi, zejména samoživitelky, ženy nad 50 let věku, Romky a Romové, ale i lidé původem z jiné země, kteří do ČR z různých důvodů přišli, tzv. příchozí.
Příchozí jsou velmi ohroženou skupinou na trhu práce. Tento problém se týká z velké části právě žen se zkušeností migrace, neboť podíl žen mezi příchozími stoupá (dle aktuálních statistik UNHCR je mezi migrujícími 55 % žen). Příchozí ženy jsou tak na trhu práce ohroženy nejen jako ženy, ale také jako ženy, migrantky.
NESEHNUTÍ spolu s partnerskými organizacemi v rámci výzkumu, zaměřeného na životní příběhy žen se zkušeností migrace, které žijí v ČR, Maďarsku, Polsku a na Slovensku, zjistili také, co práce pro příchozí ženy znamená. Pro řadu žen bylo velkým průlomem v nové zemi, když zažily pocit užitečnosti, přínosnosti pro konkrétní lidi i okolní společnost nebo zažily úspěch díky vlastnímu nasazení. Situace, kdy nebyly přijaty majoritní společností a nemohly se realizovat v oblasti, ve které vynikaly, pro ně naproti tomu byly velkým zdrojem frustrace. „Vždy tam byl ten stres, že mě vyhodí nebo že mě vrátí domů nebo že se něco stane, že nemohu odejít ze školy, odejít z práce, protože pokud ztratím povolení k pobytu, pošlou mě zpět do Sýrie,” popisuje svou situaci Laila, jedna z respondentek výzkumu NESEHNUTÍ.
Ženy se zkušeností migrace tak často pracují jako pečovatelky či uklízečky, protože právě tato práce je jim často nabízena. Starají se o domácnosti, děti, seniory a seniorky. Paradoxem zůstává, že přestože samy pečují o české děti, potýkají se s problémem chybějícího hlídání pro své vlastní děti. V hostitelské zemi jim totiž chybí rodinná či komunitní síť, která by jim s hlídáním dětí pomohla. V rámci snahy kombinovat rodinu a práci je tak na ženu vyvíjen obrovský tlak.
Závažným problémem zůstává také častý výpadek ze systému sociálního zabezpečení. Veřejné zdravotní pojištění je možné jen u lidí pracujících na hlavní pracovní poměr či na dohodu o provedení práce ve výši nad 10 000 Kč měsíčně. Při práci bez smlouvy, která je pro příchozí často jedinou možností přivýdělku, a v mnoha dalších případech, jsou příchozí odkázáni na soukromý systém pojištění. Ten je ale velmi nevýhodný a nákladný, v případě žen zejména v situaci těhotenství. Čeští zaměstnavatelé a zaměstnavatelky obvykle také nemají dobrou znalost o pravidlech a povinnostech pramenících ze zaměstnávání cizinců a cizinek s ohledem na to, v jakém postavení se nacházejí vůči přijímajícímu státu.
Velkým problémem je také stárnutí. Lidé, kteří do ČR přišli, a velkou část svého života zde pracovali, v důchodovém věku ztrácí své jistoty. Bývá jim doporučeno, aby se vrátili do země původu. Tam je ale často nepřijímají. S důchodovým věkem také přibývá tlak na jejich dcery, aby o ně pečovaly. Tento problém bude přitom čím dál více aktuální, neboť lze očekávat, že trvale usazených seniorů a seniorek s migračním původem bude v ČR přibývat.
Informace vycházejí z dat, zkušeností a publikací Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s. (www.migrace.com)
Kontakty:
Kristýna Pešáková, kristyna.pesakova@nesehnuti.cz
Lucie Čechovská, lucie.cechovska@nesehnuti.cz