Vyjádření brněnské místní skupiny NESEHNUTÍ k situaci v ČT

(projev ze 7. 1. na demonstraci před studiem ČT v Brně)

Nesehnutí souhlasí s hlasy kritizujícími snahy politických stran o ovládnutí veřejnoprávní ČT. Proto stejně jako stávkující zaměstnanci ČT, signatáři petice ČT – věc veřejná a řada dalších profesních i nevládních organizací požadujeme veřejnou kontrolu ČT, prostou vlivu jak stranických, tak ekonomických lobby. Řešení nevidíme v návratu do stavu před nastoupením Jiřího Hodače do funkce generálního ředitele, ale v systémovém zajištění nezávislosti a ekonomické transparentnosti veřejnoprávní televize.
Přestože si uvědomujeme omezení, která televize ze své podstaty jako prostředek k plnohodnotnému šíření informací má, je bezesporu významným informačním zdrojem a nástrojem k působení na veřejné mínění. Proto považujeme za nebezpečné tendence k prorůstání politické a ekonomické moci s managementem ČT a Radou ČT závislou na rozhodnutích stranických grémií.
Proto podporujeme a považujeme za plně legitimní protest a okupační stávku zaměstnanců ČT, jejichž deklarovaným cílem je dosáhnout změny zákona o ČT směrem k zajištění její větší nezávislosti. Nezbytnou podmínkou k řešení nastalé situace je odvolání Rady ČT (a jí jmenovaného nového vedení) a změna způsobu jejího jmenování. Nezapomínáme ani na situaci v brněnském studiu, kde kontrolní komise nedávno zjistila závažná pochybení jak v hospodaření studia, tak při výrobě zpravodajských a publicistických pořadů. Studio pod vedením ředitele Drahoše je důvodně podezřelé z vysílání skrytých reklam, z finančních machinací či přizpůsobování se přáním vysoce postavených brněnských politiků. Obzvláště zarážející na celé situaci je fakt, že primátor Duchoň sám přiznal, že se pokusil zabránit odvysílání některých reportáží, které by mohly poškodit ODS, a naopak prosadil medializaci nevýznamných akcí, na nichž byl osobně zainteresován. Proto podporujeme snahy těch zaměstnanců a redaktorů brněnského studia, včetně bývalých, kteří již delší dobu na tyto praktiky vedení brněnského studia upozorňují a žádají vyvození personálních důsledků.
V situaci, kdy je v sázce dodržování základních lidských práv (např. právo na svobodu projevu, zákaz cenzury), se ukazuje, že i radikální protest formou občanské neposlušnosti je nejen legitimní, ale může získat i sympatie široké veřejnosti. Jako takový má své místo při prosazování oprávněných požadavků nejen v České televizi. Bylo by pošetilé domnívat se, že pouhé personální změny v ČT mohou vést k zajištění její skutečné objektivity a nestrannosti. Stejně tak by nebyl výhrou návrat ČT do stavu před nástupem nového generálního ředitele. Na řadě případů lze doložit, že ani v minulosti nebylo podávání informací Českou televizí vždy vyvážené, nestranné a objektivní. Jako příklad může sloužit způsob informování o protestech proti zasedání MMF a SB v Praze v září 2000 či o argumentech týkajících se dostavby Jaderné elektrárny Temelín. Má-li mít současné vzedmutí občanské aktivity a angažovanosti řady osobností společenského a kulturního života smysl, musí být jeho cílem hledání skutečných, systémových alternativ a ne jen výměna politických kulis.