Z Analýzy diskuze o nerovném odměňování žen a mužů v českých médiích od neziskové organizace NESEHNUTÍ vyplynulo, že za nejčastější příčinu nerovnosti v příjmech považují média stereotypy o mužích a ženách. Na druhém místě pak nerovné odměňování zdůvodňují kariérními přestávkami žen spojenými s mateřstvím. Na třetím a čtvrtém je vertikální a horizontální segregace na trhu práce – tedy to, kdo zaujímá a má větší šanci se dostat do vedoucích pozic a také to, že existují obory, kde pracují převážně ženy a v těchto oborech je pak nižší finanční ohodnocení.
NESEHNUTÍ ve své studii analyzovalo 66 textů, které mezi lety 2015–2017 vyšly v českých médiích a týkaly se nerovného odměňování žen a mužů. „I když je Česká republika v otázce odměňování druhá nejhorší v Evropské unii, mediálních výstupů vznikají jen desítky ročně. Zdá se, že téma společností nerezonuje tolik, kolik by bylo potřeba,“ dodává Lucie Čechovská z NESEHNUTÍ. „Zároveň mediální výstupy dobře popisují nelichotivou realitu i příčiny problému. To se ale neodráží v politickém řešení tématu. Odstraňováním stereotypů se z politiky nezabývá nikdo a slaďování osobního a pracovního života jde jen těžko, když se v některých krajích až polovina dětí nedostane do školky,“ doplňuje.
Oproti jiným tématům se v textech výrazně častěji objevovaly jako mluvčí ženy, a to buď jako expertky, nebo političky (celkem 71 % ze 108 mluvčích). To je prakticky obrácený poměr k průměrnému zastoupení žen jako mluvčích v médiích jako takových. Jak ukázala dřívější analýza „A co ženy v médiích?“, 77,5 % mluvčích tvořili muži. To nasvědčuje tomu, že téma nerovného odměňování žen a mužů je nadále považováno za ryze ženský problém, k jehož komentování jsou tedy povolány především ženy. Je však ale třeba si uvědomit, že jde o problém celospolečenský, který na ženy sice nejvíce dopadá, ale týká se například i rodin, protože nerovnost v odměňování dopadá na všechny její členy. Je to i téma, které se týká celé společnosti, neboť může nasvědčovat tomu, že zaměstnavatelé nedodržují zákoník práce, kde je povinnost rovné odměny na stejných nebo srovnatelných pozicích výslovně zakotvena.
Co se týká řešení, nejčastěji bylo navrhováno zlepšit možnosti slaďování rodinného a pracovního života, zvyšovat sebevědomí žen, rozšířit možnosti využívat zkrácených úvazků a práce z domova či větší ocenění neplacené práce v domácnosti a při péči o děti. To vše se ukazuje v situaci, kdy byla parlamentem zrušena nedávno zavedená garance místa ve školkách pro dvouleté děti, která by lepší sladění práce a rodiny umožnila.
Analýza je jednou z aktivit projektu Jak na rovnost v odměňování… aneb Pozor na nezamýšlené důsledky!, který realizují organizace NESEHNUTÍ, Otevřená společnost a Sociologický ústav AV ČR.
Celá analýza je k dispozici online: http://zenskaprava.cz/nabidka/a-co-zeny-v-mediich-analyza-zobrazovani-zen-v-tistenych-a-online-mediich-v-roce-2015/.
Kontakt:
Lucie Čechovská, lucie@nesehnuti.cz
Radek Kubala, radek@nesehnuti.cz
V Česku je mnoho jídelen, které se snaží vařit zdravě, kvalitně a chutně. Stávající legislativa jim to ale spíše komplikuje, než aby pomáhala. Povinný spotřební koš, který je součástí vyhlášky 107/2005 Sb., o školním stravování, stanovující množství některých potravin ve školní stravě, vznikl už v roce 1993.
Je nutné modernizovat vyhlášku o školním stravování, zrušit zastaralý spotřební koš a nahradit ho regulací, která umožní jídelnám flexibilitu v sestavování jídelníčku a zároveň zajistí zdravou a pestrou stravu dostupnou všem.
Školní stravování potřebuje investici – do platů personálu, do technologií, do lepšího systému. Jen kvalifikovaný a motivovaný personál v moderně vybavené kuchyni může dětem zajistit pestřejší a zdravější stravu. Jde ale o investici, která se mnohonásobně vrátí na budoucí zdravé populaci.
“Neexistuje systém povinného celoživotního vzdělávání personálu školních jídelen, který by zvyšoval jejich nutriční gramotnost a dovednosti v rámci kulinářských technik (a využívání moderních varných technologií, případně zbožíznalství.)” Máme to na talíři a není nám to jedno