Nezisková organizace NESEHNUTÍ dnes happeningem, besedou a vernisáží výstavy umělkyně Toy Box upozorňuje na situaci znevýhodněných skupin žen, které žijí v ČR, ale také v sousedních zemích Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Happening Ženy bez hranic probíhá dnes od 11:00 do 15:00 na Moravském náměstí v Brně u sochy Jošta a navazuje na něj beseda k tématu životních příběhů žen se zkušeností migrace, která proběhne od 17:00 v kavárně Tři Ocásci na třídě Kapitána Jaroše 18. Celá akce bude završena vernisáží výstavy komiksů výtvarnice Toy Box.
Na happeningu si kolemjdoucí budou moci projít životním příběhem seniorky ohrožené chudobou žijící v jednočlenné domácnosti s nízkým důchodem, ženy, která odešla s partnerem za prací do zahraničí, kde nakonec zůstala sama na péči o dítě, ženy z romské komunity, která se ze dne na den po návratu z porodnice stala samoživitelkou a ženy, která zažila násilí partnera a realitu neustálého stěhování po ubytovnách se dvěma dětmi.
„Kategorie jako samoživitelka, seniorka ohrožená chudobou či bezdomovkyně často vyvolávají určitou představu o skupině či typu žen. Jsou to nálepky, které lidem dáváme. Málokdo si ale uvědomí, jaké osudy a souvislosti se skrývají v konkrétních příbězích těchto žen a jak tenká je hranice mezi tím vystudovat vysokou školu a ocitnout se téměř na ulici,“ vysvětluje motivaci pro akci organizátorka Lucie Čechovská z NESEHNUTÍ. Smyslem akce je také otevřít veřejný prostor právě těmto skupinám žen, které žijí společně s námi, ale jejich příběhy jsou často neviditelné. „Rodiny s jedním rodičem jsou více než pětkrát častěji ohroženy chudobou než úplné rodiny s dětmi. Tím jedním rodičem jsou v 87 % ženy,“ upozorňuje na obtížnou situaci samoživitelek v ČR Kristýna Pešáková z NESEHNUTÍ s odkazem na zprávu Social Watch z roku 2017.
Mezi životními příběhy, které se akce snaží zviditelnit, jsou také příběhy žen se zkušeností migrace. Podle aktuálních statistik UNHCR je mezi migrujícími osobami 55 % žen. Přesto si pod pojmem „migrant“, který je mediálně skloňován, lidé nejčastěji představí muže v produktivním věku. „I proto jsme se rozhodli zviditelnit skutečné příběhy žen se zkušeností migrace, které žijí v ČR, Polsku, Maďarsku a na Slovensku nebo odtud z různých důvodů odešly. Sesbírali jsme okolo 20 životních příběhů, z nichž čtyři se staly inspirací pro tvorbu výstavy komiksů,“ uvádí Lucie Čechovská o výzkumu, který byl podpořen International Visegrad Fund.
„Pro účast na projektu mě získalo jednak to, že se zaměřuje na příběhy žen, které se i já ve své tvorbě snažím zobrazovat, a také mě zajímá téma uprchlictví. V posledních letech dochází k nárůstu xenofobie. Je potřeba, abychom se rasismu a xenofobii postavili v každodenním životě, a nemlčeli,“ říká streeartistka a autorka výstavy Toy Box. Součástí vernisáže výstavy komiksů, která proběhne od 17:00 v kavárně Tři Ocásci, bude i beseda, na které promluví ženy se zkušeností migrace ze Sýrie.
Program Ženská práva jsou lidská práva z NESEHNUTÍ se snaží komunikovat téma ženských práv i s ohledem na skupiny žen, které do řešení a diskuzí o rovnosti žen a mužů nejsou zatím tolik zahrnovány.
Kontakty:
Lucie Čechovská, lucie.cechovska@nesehnuti.cz
Kristýna Pešáková, kristyna.pesakova@nesehnuti.cz
V Česku je mnoho jídelen, které se snaží vařit zdravě, kvalitně a chutně. Stávající legislativa jim to ale spíše komplikuje, než aby pomáhala. Povinný spotřební koš, který je součástí vyhlášky 107/2005 Sb., o školním stravování, stanovující množství některých potravin ve školní stravě, vznikl už v roce 1993.
Je nutné modernizovat vyhlášku o školním stravování, zrušit zastaralý spotřební koš a nahradit ho regulací, která umožní jídelnám flexibilitu v sestavování jídelníčku a zároveň zajistí zdravou a pestrou stravu dostupnou všem.
Školní stravování potřebuje investici – do platů personálu, do technologií, do lepšího systému. Jen kvalifikovaný a motivovaný personál v moderně vybavené kuchyni může dětem zajistit pestřejší a zdravější stravu. Jde ale o investici, která se mnohonásobně vrátí na budoucí zdravé populaci.
“Neexistuje systém povinného celoživotního vzdělávání personálu školních jídelen, který by zvyšoval jejich nutriční gramotnost a dovednosti v rámci kulinářských technik (a využívání moderních varných technologií, případně zbožíznalství.)” Máme to na talíři a není nám to jedno