Večerní nábřeží u Svratky dnes připomíná živý atlas migrace. Na trávníku se smějí studenti a studentky z Indie, kousek od nich krmí ukrajinská rodina kachny a dvě filipínské zdravotní sestry se fotí s katedrálou sv. Petra a Pavla za zády. Každý z nich má jiný příběh, ale dohromady vytvářejí novou, vícejazyčnou tvář města, která je už pár let jeho přirozenou součástí. Příliv lidí prchajících před válkou na Ukrajině po roce 2022 změnil nejen statistiky, ale i podobu dvorků, školek a řad na jazykové kurzy. Brno však cizince přitahovalo už dřív – kvůli univerzitám, pracovním příležitostem a přijatelnějším cenám než v Praze. Dnes jsou z nich sousedé z vedlejšího bytu, kolegové v práci a rodiče spolužáků našich dětí.
Abychom lépe porozuměli*y tomu, jak noví obyvatelé města tráví čas mimo práci a co jim pomáhá cítit se součástí společnosti, pustilo se NESEHNUTÍ spolu s Centrem pro cizince Jihomoravského kraje a se sociologem z Masarykovy univerzity do výzkumu, který se stal součástí mezinárodního projektu Community RE-Awaken financovaného programem Erasmus+. Tým nechtěl zůstat u čísel, a tak připravil anonymní dotazník ve čtyřech jazycích – česky, anglicky, ukrajinsky a rusky – a navíc vedl řadu rozhovorů. „Když na mě nemluvili česky, hned jsem měla chuť odpovídat,“ popsala jedna z dotázaných žen z Ukrajiny. Už jen možnost vyjádřit se ve vlastním jazyce otevřela lidem chuť sdílet zkušenosti.
Odpovědi ukázaly město očima těch, kdo tu často žijí bez širší rodiny: nejvíc migrantů je ve věku od pětadvaceti do pětatřiceti let, přicházejí za prací nebo studii a volný čas tráví jinak než místní rodiny. Každý třetí uvedl, že jeho hlavním „koníčkem“ je učení češtiny. Mnozí chodí na večerní kurzy v neziskových organizacích nebo se učí doma pomocí aplikací; jiní vyrážejí na běh kolem Svratky, na kolo či do přírody v okolí města. „Běhám po náplavce, nepotřebuju k tomu moc slov,“ říká s úsměvem mladý muž z Indie.
Kultura lidi láká, ale spíš pasivně: poslouchají hudbu, sledují filmy, chodí na koncerty. Do divadel, výtvarných dílen nebo tanečních kurzů míří jen menšina – brání jim cena, jazyková bariéra i nedostatek času. Rodiče s malými dětmi často zůstávají doma prostě proto, že u většiny akcí chybí dětský koutek nebo hlídání. „Šla bych na festivaly a přednášky, kdybych mohla vzít dítě a věděla, že je o ně postaráno,“ říká mladá maminka z Ukrajiny.
Záleží i na místě bydliště. Zatímco v Brně je nabídka kroužků, kurzů a kulturních akcí pestrá, v menších městech a vesnicích Jihomoravského kraje jsou možnosti omezené a migranti tam častěji zůstávají v úzkém okruhu vlastních krajanů. Do spolků a komunitních aktivit se zapojila sotva čtvrtina dotázaných a většina z nich zůstává spíš návštěvníky než aktivními organizátory. Bariérami jsou nejen jazyk a nedostatek informací v srozumitelném jazyce, ale i únava po práci a péče o děti, což se nejvíc dotýká samoživitelek.
Výzkum připomíná, že volný čas není luxus ani zábava navíc, ale základní podmínka adaptace a duševního zdraví. Lidé, kteří mají možnost sportovat, tvořit, chodit na kurzy a potkávat se s ostatními, se rychleji učí jazyk, snáz si nacházejí přátele a méně se cítí izolovaní. Autoři doporučují městu i neziskovým organizacím rozšířit vícejazyčné kurzy a programy, zajistit hlídání dětí na akcích a podporovat iniciativy samotných migrantů – například poskytnutím prostoru a malých grantů na jejich vlastní komunitní projekty.
Za grafy a procenty se tak rýsuje příběh města, které se mění spolu s lidmi, kteří do něj přicházejí. Dobrá infrastruktura pro volnočasové aktivity a přátelské komunitní prostory nejsou doplňkem integrace, ale jejím jádrem – a z jejich rozvoje mají prospěch nejen nově příchozí, ale i místní obyvatelé.
Výzkum probíhal ve spolupráci s Centrem pro cizince Jihomoravského kraje a se sociologem z Masarykovy univerzity.
The project “Community RE-Awaken – Tools and techniques for more resilient youth communities” is funded by the European Union under the Erasmus+ Programme. It is coordinated by NESEHNUTÍ in cooperation with partners Arbeitskreis Ostviertel e.V. (Germany), Elipsa and ZPD (North Macedonia). The project runs from October 1, 2022 to August 31, 2025.
