NESEHNUTÍ vydalo dvě nové publikace, které upozorňují na dosud poměrně opomíjenou problematiku. Publikace seznamují se situací žen, cizinek. Vydána byla brožura z cyklu multikulturních genderových seminářů, které proběhly v listopadu a přednášela na nich řada zajímavých osobností a dále katalog z fotografické výstavy, která seznamuje s životy Češek a českých cizinek.
„Brožura s názvem Život v multikulturní společnosti: konfrontace a výzvy je sborníkem textů autorů a autorek, kteří na seminářích přednášeli, případně byli posluchači/kami“, představuje brožuru Kristýna Pešáková, organizátorka cyklu seminářů. Lenka Šafránková Pavlíčková z NESEHNUTÍ v brožuře vysvětluje, proč je důležité v souvislosti s migrací mluvit nejen o cizincích, ale také o cizinkách. Další autorka upozorňuje, jak se náš vztah k příchozím odráží v jazyce, který používáme, jiné píšící poodhalují, jaký je vztah náboženství k ženám. Neboť také náboženství ovlivňuje život lidí, kteří k nám přicházejí. Mezi autorkami textů v brožuře můžeme najít např. Blanku Knotkovou-Čapkovou, badatelku a překladatelku, zaměřující se na téma hinduismu a život žen v Indii. V brožuře najdeme také texty neziskových organizací, které se zaměřují na praktické problémy. Intervenční centrum Spondea představuje začínající projekt, který je zaměřen na pomoc obětem domácího násilí u skupiny se specifickými potřebami – cizinců a cizinek žijících v České republice. V brožuře ovšem naleznete také řadu dalších poutavých článků, které si rozhodně nenechejte ujít. Brožuru je možné objednat kontaktováním NESEHNUTÍ. Nejdříve bude zdarma distribuována organizacím a úřadům, které pracují s cizinci a cizinkami. Nabídnuta bude také široké veřejnosti. Brožuru v elektronické podobě naleznete zde.
Katalog z výstavy Multikulti subjektivem: My a ony, který NESEHNUTÍ současně s brožurou vydává, se s ní ideálně doplňuje. Je totiž ne pohledem odborníků/ic na cizince, cizinky a migraci, ale výpovědí o životě cizinek samých. Obsahuje fotografie, jejichž autorkami byly obyčejné ženy – Češky a české cizinky. V počátku zrodu výstavy stála fotografická soutěž, jíž se zúčastnila rozmanitá skupina Češek a českých cizinek, které s překvapivou otevřeností nechaly nahlédnout do intimity svého života nebo života žen okolo sebe. V rámci fotosoutěže se sešly ženy s různým národnostním a kulturním pozadím, které jako prostředek výpovědí o sobě i svém okolí zvolily univerzální a všemi srozumitelný jazyk – obraz. Jejich fotografie jsou v mnoha případech pracemi „pouze“ amatérských fotografek a jejich síla často nespočívá ani tak v technické dokonalosti, ale spíše v síle výpovědi, v sociologickém rozměru fotografií, v příbězích, v pestrosti, intimitě. Fotografie zde funguje jako demokratický prvek, který umožnil shromáždit, předat a konfrontovat myšlenky a zkušenosti na první pohled „obyčejných“ žen, které spoluvytvářejí českou společnost. Svou rozličností zároveň vyvrací generalizující představy a stereotypy o tom, „jaká je“ žena, Češka, cizinka…. žijící v české společnosti. „Každá je jiná a nebýt popisek u fotografií, asi bychom ani nepoznali, zda se jedná o Češku nebo cizinku…“, vysvětluje Lenka Šafránková Pavlíčková, která s nápadem výstavy přišla. Katalog v elektronické podobě naleznete zde . Distribuován bude především autorkám fotografií, neziskovým organizacím, ale také veřejnosti, která tak bude moci nakouknout do života českých cizinek.
Více informací :
Lenka Šafránková Pavlíčková, NESEHNUTÍ, program Bezpečí pro uprchlíky, tel.: 777 089 279
Kristýna Pešáková, NESEHNUTÍ, program Ženská práva jsou lidská práva, tel.: 723 759 082
V Česku je mnoho jídelen, které se snaží vařit zdravě, kvalitně a chutně. Stávající legislativa jim to ale spíše komplikuje, než aby pomáhala. Povinný spotřební koš, který je součástí vyhlášky 107/2005 Sb., o školním stravování, stanovující množství některých potravin ve školní stravě, vznikl už v roce 1993.
Je nutné modernizovat vyhlášku o školním stravování, zrušit zastaralý spotřební koš a nahradit ho regulací, která umožní jídelnám flexibilitu v sestavování jídelníčku a zároveň zajistí zdravou a pestrou stravu dostupnou všem.
Školní stravování potřebuje investici – do platů personálu, do technologií, do lepšího systému. Jen kvalifikovaný a motivovaný personál v moderně vybavené kuchyni může dětem zajistit pestřejší a zdravější stravu. Jde ale o investici, která se mnohonásobně vrátí na budoucí zdravé populaci.
“Neexistuje systém povinného celoživotního vzdělávání personálu školních jídelen, který by zvyšoval jejich nutriční gramotnost a dovednosti v rámci kulinářských technik (a využívání moderních varných technologií, případně zbožíznalství.)” Máme to na talíři a není nám to jedno