Dnes probíhá hlavní líčení se dvěma občany Gruzínské republiky za jejich účast na demonstraci dne 10. října 2006 proti politice Ruské federace vůči této jihokavkazské zemi. Za hesla a karikatury z této demonstrace jim soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 uložila trestním příkazem podmíněné tresty ve výši dvou a čtyř měsíců odnětí svobody. Oba obvinění podali proti trestnímu příkazu v zákonné lhůtě odpor. Nesouhlasí totiž s názorem soudkyně, že se kritikou politiky ruského státu dopustili trestného činu „podněcování k nenávisti vůči skupině osob“. Na podporu obviněných a proti oklešťování práva na svobodu projevu proběhlo před soudním líčením poklidné shromáždění s transparenty „Legitimní požadavek trestným činem?“, „Netrestejte demonstranty proti bezpráví“, „Kritika armády není nenávistí k národu“.
Dne 10. října 2006 se před zastupitelským úřadem Ruské federace konala demonstrace organizovaná gruzínskou komunitou v České republice. Účastníci upozorňovali na vměšování vlády Ruské federace do vnitřních záležitostí Gruzie a na národnostní diskriminaci Gruzínců, ke které v Rusku dochází. V rukou drželi transparent s karikaturou ruského vojáka, který s hákovým křížem na rukávu symbolicky šlape z území Ruska na území Gruzie. Účastníci demonstrace také skandovali heslo „Ruce pryč od Gruzie“. Policie i soud vyhodnotil tato hesla a transparent jako jednání „podněcující k nenávisti k některému národu“ a uložil za ně zmíněné podmínečné tresty.
Protest před ruským velvyslanectvím se uskutečnil v době vrcholícího sporu mezi Ruskem a Gruzií. Ten se mimo jiné projevil ekonomickou, dopravní a poštovní blokádou Gruzie ze strany Ruska a rozsáhlou antigruzínskou kampaní přímo na území Ruské federace. Její součástí bylo podle prestižní ruské organizace na obranu lidských práv Memorial pronásledování obyvatel gruzínské národnosti na ruském území. Pouze na základě národnostní příslušnosti byli tito lidé zadržováni, byla jim bezdůvodně ukončována platnost víz a registrací a bez možnosti obhajoby byla řada z nich odsouzena k vyhoštění či deportaci. Tato drastická opatření postihla z velké části Gruzíny, kteří do Ruska uprchli v letech 1992 – 1993 před vojenským konfliktem v Abcházii (dnes tuto bývalou gruzínskou provincii ovládá prorusky orientovaný mezinárodně neuznaný režim) a nemají se tedy kam vrátit. Oběťmi antigruzínské kampaně ruského státu se stali i lidé, kteří žijí v Rusku od dětství a na Gruzii nemají žádné vazby. „To, co se dělo na sklonku loňského roku v Ruské federaci, lze bez uzardění označit za státem organizovanou nenávistnou štvanici. Je absurdní, že protest proti šíření této nenávisti a proti perzekuci národností menšiny ruským státem je v České republice trestán jako podněcování k nenávisti“, komentuje postup české policie i soudu Milan Štefanec z NESEHNUTÍ. Počínání Ruské federace vůči Gruzii a gruzínským občanům podrobila kritice ve svém říjnovém prohlášení i Evropská unie, která Rusko vyzvala k ukončení zmíněných postupů proti gruzínským občanům a varovala před hospodářskými, politickými a humanitárními důsledky ruské blokády. K protestům Evropské unie se svým listopadovým usnesením připojil i Senát Parlamentu ČR. „Demonstranti svými hesly a transparenty vyjadřovali pouze to, co diplomatickou řečí požadovala i Evropská unie, tedy konec diskriminace Gruzínců a odsouzení agresivního tlaku Ruska na Gruzii. Lze takový požadavek kvalifikovat jako trestný čin?“, ptá se Milan Štefanec.
I v případě, že bychom odhlédli od politické situace, na kterou reagovala demonstrace gruzínské komunity v ČR, nelze jednání demonstrantů označit za trestný čin. Všechna hesla i transparenty z demonstrace kritizovala pouze postup ruské státní moci, politických představitelů či ruské armády vůči gruzínským občanům a Gruzínské republice (ruská vojenská přítomnost na území Gruzie, podpora separatistických regionů, blokáda a další). Ani obvinění vznesená Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 6 či Obvodním soudem pro Prahu 6 neobsahují jediný důkaz, že by demonstranti vybočili ze svého práva na kritiku diskriminační politiky Ruské federace a dopouštěli se hanobení či urážek ruského národa. Z pohledu práva je velmi důležité, že právo na svobodu projevu zaručuje v ČR jak Listina základních práv a svobod tak Evropská úmluva o lidských právech. Jak vyplývá i z několika rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, tato úmluva důsledně hájí právo občanů kritizovat ve zvýšené míře politické představitele, neboť tito jako veřejně činné osoby požívají nižší druh ochrany osobnosti než osoby soukromé. „Okolnosti případu, které jsou známé z médií, vedou k závěru, že v tomto případě se jedná o využití svobody projevu v rámci stanovených mezí, které zde naopak byly příslušnými orgány svévolně porušeny. Nic ze zveřejněných skutečností totiž nevede k závěru, že by existoval důvod k omezení toho práva“, říká JUDr. Martin Škop z Ligy lidských práv.
Více informací:
Milan Štefanec, NESEHNUTÍ, 605 239 579
