Dne 18. července mají zájemci předložit nabídky pro účast v obchodní veřejné soutěži, v níž Ministerstvo obrany ČR vyprodává linku pro revizi a delaboraci munice. Na podobném zařízení podnikatel Dalibor Kopp v Pavlicích na znojemsku prováděl revizi munice z bývalého východního bloku, kterou poté prodával do krizových oblastí v Africe. 4. srpna bude uzavřeno další výběrové řízení, v němž jsou nabízeny k odprodeji pistole, samopaly, kulomety, granátomety a pancéřovky. V minulých měsících řada mezinárodních nevládních organizací publikovala studie dokazující, že globální obchod s ručními a lehkými zbraněmi a s municí je díky stávajícímu systému kontroly neprůhledný a děravý a že sítě soukromých prostředníků často fungují jako dodavatelé zbraní do zemí sužovaných ozbrojenými konflikty.
Obchodní veřejná soutěž č. 025 Ministerstva obrany ČR , do níž se účastníci přihlásí 18. června, nabízí pod položkou 10 linku pro revizi a delaboraci munice umístěnou v posádce Týniště nad Orlicí. Podobné zařízení může sloužit k vytřídění vadných kusů nebo renovaci munice s prošlou životností, která poté může opět sloužit svému původnímu účelu. Na trzích zemí bývalého východního bloku existuje nadbytek starých zásob munice, která je některými obchodníky s obrovskými zisky prodávána do krizových oblastí, včetně embargovaných zemí. Podle údajů uvedených ve zprávě sdružení Oxfam International Ammunition: the fuel of conflict z 15. června lze například náboj 7,62×39 mm používaný v útočné pušce Kalašnikov v Albánii pořídit za 0,05 USD, zatímco v Somálsku se prodává za 1,50 USD (což znamená marži 3000%). Stejná zpráva uvádí, že munice českého původu byla objevena na černém trhu v Bagdádu. Česká republika má zkušenosti s nejméně jedním podnikatelem – Daliborem Koppem – který zásoboval municí válčící uskupení v západní Africe. Dne 10. září 2004 byl na něj Městským soudem v Brně vydán mezinárodní zatykač, na jehož základě byl teprve 5. ledna 2006 zatčen v Bruselu (když předtím uprchl z vazby v Libérii).
„NESEHNUTÍ žádá ministerstvo obrany, aby seznámilo českou veřejnost s podrobnostmi o typu a stavu prodávaného zařízení a o nabídkách na jeho využití, které obdrží. Požadujeme také zveřejnění procedury, jíž má být další osud linky kontrolován.“ říká Karel Dolejší. Vyjadřuje tak obavu, že případ Dalibora Koppa (kterému se podobnou linku podařilo do ČR ilegálně dovézt), by se mohl snadno opakovat. Podobné případy přitom významně poškozují mezinárodní reputaci České republiky. „Za nejlepší řešení považujeme ekologickou likvidaci linky pro revizi a delaboraci munice pod přímou kontrolou ministerstva“ doplňuje Dolejší.
V obchodní veřejné soutěži č. 027, jejíž termín vyprší 4. srpna, ministerstvo prodává pistole vz. 52 a 82, samopaly vz. 61 a vz. 58, kulomety UK-59, DŠK a KPVT, granátomety a pancéřovky RPG-7V. Ruční zbraně v současnosti způsobují až 80 % všech ztrát v občanských válkách a některé české modely doznaly značného rozšíření; například samopal vz. 61 Škorpion, který pro své malé rozměry umožňuje skryté nošení pod oděvem, je oblíbenou zbraní teroristů. Samopal vz. 58 se zase ve velkých počtech dostal do výzbroje soukromých vojenských agentur, které z hlediska mezinárodního práva nepodléhají náležité kontrole. Kromě toho, že nemohou být volány k zodpovědnosti za zločiny případně spáchané jejich příslušníky, v některých případech slouží i jako zdroj stojící na počátku řetězu zprostředkovatelů dodávajících zbraně nežádoucím uživatelům. Na tyto skutečnosti v poslední době upozornily například studie A government in search of cover: PMCs in Iraq vydaná organizací British American Security Council nebo Dead on Time – arms transportation, brokering and the threat to human rights, kterou 10. května publikovala Amnesty International.
„Jsme přesvědčeni, že nadbytečná výzbroj Armády ČR nabízená k prodeji, pokud se skutečně dostane na trh, bude znamenat nadměrné bezpečnostní riziko. Tomu lze snadno předejít likvidací zmíněných zbraní. Finanční náklady na ni rozhodně nesnesou srovnání s náklady na účast Armády ČR v zahraničních mírových misích, jež se (často marně) snaží stabilizovat země, do nichž jsou zbraně ‚výhodně‘ prodávány“ vysvětluje postoj NESEHNUTÍ Milan Štefanec.
„V okamžiku, kdy druhá následná konference OSN o kontrole obchodu s ručními a lehkými zbraněmi skončila bez znatelného pokroku, je na Ministerstvu obrany a Vládě České republiky, aby zvážily skutečné zájmy České republiky a přehodnotily dosavadní nevyhovující praxi.“ uzavírá Karel Dolejší.
Více informací:
Karel Dolejší, tel.: 606 175 602, e-mail: karel.dolejsi@gmail.com
V Česku je mnoho jídelen, které se snaží vařit zdravě, kvalitně a chutně. Stávající legislativa jim to ale spíše komplikuje, než aby pomáhala. Povinný spotřební koš, který je součástí vyhlášky 107/2005 Sb., o školním stravování, stanovující množství některých potravin ve školní stravě, vznikl už v roce 1993.
Je nutné modernizovat vyhlášku o školním stravování, zrušit zastaralý spotřební koš a nahradit ho regulací, která umožní jídelnám flexibilitu v sestavování jídelníčku a zároveň zajistí zdravou a pestrou stravu dostupnou všem.
Školní stravování potřebuje investici – do platů personálu, do technologií, do lepšího systému. Jen kvalifikovaný a motivovaný personál v moderně vybavené kuchyni může dětem zajistit pestřejší a zdravější stravu. Jde ale o investici, která se mnohonásobně vrátí na budoucí zdravé populaci.
“Neexistuje systém povinného celoživotního vzdělávání personálu školních jídelen, který by zvyšoval jejich nutriční gramotnost a dovednosti v rámci kulinářských technik (a využívání moderních varných technologií, případně zbožíznalství.)” Máme to na talíři a není nám to jedno