Přijďte ve středu 13. 7. v 20:00 do kavárny Tři ocásci (Gorkého 37, Brno) na přednášku a povidání s Lukášem Firlou, který od roku 2011 žije a pracuje v Iráckém Kurdistánu (ve městě Slémání) v organizaci za lidská práva a nenásilí Christian Peacemaker Teams Iraqi Kurdistan.
„Je čas umlčet zbraně a nechat promluvit ideje.“ Abdullah Öcalan (Apo)
Lukáš bude povídat o diktatuře Jižního / Iráckého Kurdistánu, lidských právech a nenásilných protestech občanské společnosti, o nezlomnosti vesničanů a vesničanek, které bombardují turecké letouny ve jménu „války proti teroru“, o rolnících, kteří se snaží ochránit své živobytí a půdu, jež nenávratně ničí ropné koncerny, a o tom jak se pěti milionový region v hluboké ekonomické krizi (ne)stará o dva miliony uprchlíků a vnitřně vysídlených osob prchajících před válkou v Sýrii a Da’eš, a taky o mezikurdských vztazích Rojavy s Bášurem (Irácký Kurdistán).
Lukáš Firla pochází ze Slezska a v Iráckém Kurdistánu pracuje pro americkou křesťanskou humanitární organizaci CPT už pět let. Zabývá se kromě monitoringu situace také vzděláváním k míru a nenásilnou komunikací ve specifickém regionu blízko hranice s Da’eš. Jedním z cílů CPT je upozorňovat světovou veřejnost a vlivné mocnosti světa na nelidské podmínky, ve kterých musí obyčejní lidé na severu Iráku žít.
http://zbrane.nesehnuti.cz/
http://cptikurdistan.blogspot.cz/
V Česku je mnoho jídelen, které se snaží vařit zdravě, kvalitně a chutně. Stávající legislativa jim to ale spíše komplikuje, než aby pomáhala. Povinný spotřební koš, který je součástí vyhlášky 107/2005 Sb., o školním stravování, stanovující množství některých potravin ve školní stravě, vznikl už v roce 1993.
Je nutné modernizovat vyhlášku o školním stravování, zrušit zastaralý spotřební koš a nahradit ho regulací, která umožní jídelnám flexibilitu v sestavování jídelníčku a zároveň zajistí zdravou a pestrou stravu dostupnou všem.
Školní stravování potřebuje investici – do platů personálu, do technologií, do lepšího systému. Jen kvalifikovaný a motivovaný personál v moderně vybavené kuchyni může dětem zajistit pestřejší a zdravější stravu. Jde ale o investici, která se mnohonásobně vrátí na budoucí zdravé populaci.
“Neexistuje systém povinného celoživotního vzdělávání personálu školních jídelen, který by zvyšoval jejich nutriční gramotnost a dovednosti v rámci kulinářských technik (a využívání moderních varných technologií, případně zbožíznalství.)” Máme to na talíři a není nám to jedno