V pondělí 19. června se lidé v České republice mohou připojit k podpoře Dne rovnosti žen a mužů. V tento den bude nezisková organizace NESEHNUTÍ spolu s dalšími partnerskými organizacemi již po třetí připomínat problém příjmové nerovnosti mezi ženami a muži. Ta se v České republice pohybuje nad hranicí 22 % a má negativní dopad na kvalitu života různých skupin žen. Specifické a veřejnosti ne tolik viditelné životní zkušenosti mají v této oblasti romské ženy. I proto dnes NESEHNUTÍ ve spolupráci se členkami Sdružení rodičů pro férovou školu v Brně pořádá od 18:00 v brněnské kavárně Amaro records kreativní workshop pro romské ženy zaměřený na jejich zkušenosti, výzvy či obavy spojené s trhem práce.
Česká republika má podle výzkumu Agentury EU pro základní práva z roku 2014 mezi členskými státy EU nejvyšší poměr romských žen aktivních na trhu práce. 36 % romských žen je u nás zapojeno na trh práce, přičemž průměr v EU činí 21 %. Máme ale také nejvyšší procento romských žen, které se cítí diskriminované na základě etnicity ve své snaze najít si práci, celkem 35 % oproti průměru 22 % v EU.
Romské ženy spadají do skupin, které v České republice čelí vícečetné diskriminaci. Jsou diskriminovány na základě toho, že jsou ženami, na základě etnické příslušnosti či věku. Dalšími faktory, které sehrávají roli v přístupu romských žen na trh práce, jsou vyšší nároky na péči o rodinu a domácnost, dosažené vzdělání a nízká či žádná kvalifikace. Problémům v přístupu na trh práce nicméně čelí také romské ženy, které dosáhly vysokoškolského vzdělání.
„Ve svém oboru sociální práce jsem byla vždy směřována jenom do oblasti práce s romskou komunitou, a navzdory tomu, že můj diplom má stejnou váhu jako u ostatních absolventů a absolventek, moje etnicita určovala oblast, kde se můžu uplatnit. V organizacích mimo práci s romskou komunitou je těžké se prosadit. I proto jsem se po mých zkušenostech rozhodla pracovat na živnostenský list. Umožňuje mi to flexibilněji pracovat pro různé subjekty, spoléhat se na své schopnosti a slaďovat péči o rodinu a domácnost s prací,“ říká osmatřicetiletá Margita Rácová z Brna.
Situace romských žen na trhu práce ukazuje, že příjmová nerovnost není jen o rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Tento problém ve velké míře souvisí i s celkovými podmínkami, za kterých je konkrétním ženám umožněno na trh práce vstoupit. V případě romských žen se jedná o překonávání stereotypů o romské menšině nebo o rolích, které se od žen ve společnosti či romské komunitě očekávají. Stejně jako ostatní ženy jsou romské ženy ve své kariéře směřovány do oblastí práce, které jsou společností vnímány jako specificky ženské a platově hůře hodnocené. V oblastech jako je sociální práce či vzdělávání jsou nicméně romské ženy považovány za expertky často jen pro oblast spolupráce s romskou komunitou, čímž se možnost jejich uplatnění ještě více zužuje.
Kontakty:
Lucie Čechovská, lucie.cechovska@nesehnuti.cz
Kristýna Pešáková, kristyna.pesakova@nesehnuti.cz
Petra Havlíková, petra.havlikova@nesehnuti.cz
Předešlá tisková prohlášení:
14. 6.: Přijímáme migrantky? Ano, ale jen dokud pracují.
15. 6.: Rodičem na trhu práce: Pro muže žádná změna, pro ženy finanční propad
V Česku je mnoho jídelen, které se snaží vařit zdravě, kvalitně a chutně. Stávající legislativa jim to ale spíše komplikuje, než aby pomáhala. Povinný spotřební koš, který je součástí vyhlášky 107/2005 Sb., o školním stravování, stanovující množství některých potravin ve školní stravě, vznikl už v roce 1993.
Je nutné modernizovat vyhlášku o školním stravování, zrušit zastaralý spotřební koš a nahradit ho regulací, která umožní jídelnám flexibilitu v sestavování jídelníčku a zároveň zajistí zdravou a pestrou stravu dostupnou všem.
Školní stravování potřebuje investici – do platů personálu, do technologií, do lepšího systému. Jen kvalifikovaný a motivovaný personál v moderně vybavené kuchyni může dětem zajistit pestřejší a zdravější stravu. Jde ale o investici, která se mnohonásobně vrátí na budoucí zdravé populaci.
“Neexistuje systém povinného celoživotního vzdělávání personálu školních jídelen, který by zvyšoval jejich nutriční gramotnost a dovednosti v rámci kulinářských technik (a využívání moderních varných technologií, případně zbožíznalství.)” Máme to na talíři a není nám to jedno