Volnost, rovnost, sesterství , ve kterém je položena otázka, zda při rozdělování dotací z programu „Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů“ nedochází ke střetu zájmů. Tato pochybnost podle autorky článku vyplývá z toho, že členkami a členy Rady vlády pro rovnost žen a mužů jsou i zástupkyně a zástupci neziskových organizací z programu podpořených. To je způsobeno i například tím, že – jak se píše i v článku – „lidí, kteří se kolem „genderu“ pohybují, není u nás nekonečné množství.“ I podle našeho názoru je relevantní se zabývat transparentností dotačního procesu, proto uvádíme doplňující fakta. Členství v Radě vlády pro rovnost žen a mužů je v případě zástupkyň a zástupců neziskového sektoru čestnou funkcí, která není nijak honorovaná a nemáme s Úřadem vlády uzavřen žádný pracovně-právní vztah. A jak v článku uvádí Patrik Eichler, vedoucí Oddělení vnějších vztahů kabinetu ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu: Hodnotící komise se pro letošní rok skládala ze „čtyř zaměstnankyň a zaměstnanců úřadu vlády a ze dvou zaměstnankyň ministerstva práce a sociálních věcí.“ Z toho je zřejmé, že součástí Komise nejsou zástupkyně a zástupci neziskových organizací. Více bohužel nemůžeme k hodnotící komisi říci, protože o ní jako žadatelská organizace nemáme žádné další informace. Projekty jsou posuzovány na základě veřejně dostupných kritérií, které je možné najít na stránkách Rady (https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dotace/Smernice-VUV-c–22016-o-poskytovani-neinvesticnich-dotaci-k-financovani-programu-v-oblasti-lidskych-prav.zip) a ve spolupráci s externími hodnotiteli a hodnotitelkami, jejichž totožnost samozřejmě žadatelské organizace neznají. O přisouzení dotace následně rozhoduje vedoucí Úřadu vlády, který není členem Rady. NESEHNUTÍ jako žadatelská organizace, ani Petra Havlíková jako zástupkyně NESEHNUTÍ v Radě, nemají žádný podíl na hodnocení projektů ani rozhodnutí o přidělení dotace z Úřadu vlády.
V Česku je mnoho jídelen, které se snaží vařit zdravě, kvalitně a chutně. Stávající legislativa jim to ale spíše komplikuje, než aby pomáhala. Povinný spotřební koš, který je součástí vyhlášky 107/2005 Sb., o školním stravování, stanovující množství některých potravin ve školní stravě, vznikl už v roce 1993.
Je nutné modernizovat vyhlášku o školním stravování, zrušit zastaralý spotřební koš a nahradit ho regulací, která umožní jídelnám flexibilitu v sestavování jídelníčku a zároveň zajistí zdravou a pestrou stravu dostupnou všem.
Školní stravování potřebuje investici – do platů personálu, do technologií, do lepšího systému. Jen kvalifikovaný a motivovaný personál v moderně vybavené kuchyni může dětem zajistit pestřejší a zdravější stravu. Jde ale o investici, která se mnohonásobně vrátí na budoucí zdravé populaci.
“Neexistuje systém povinného celoživotního vzdělávání personálu školních jídelen, který by zvyšoval jejich nutriční gramotnost a dovednosti v rámci kulinářských technik (a využívání moderních varných technologií, případně zbožíznalství.)” Máme to na talíři a není nám to jedno
